Ke včelám jsem „přičichnul“ už ve svých 14 letech jako pomocník.

Tuhle možnost mi dala rodina, kdy u mých příbuzných, v nedalekém Vatíně zůstal včelín po prababičce, která včelařila desítky let.

Jako každý, i prababička stárla, postupem času se už nemohla o včely dál starat a nástupce bohužel nebyl. No uznejte, co by si s tím počal sám čtrnáctiletý kluk, kterým jsem tehdy byl.

Situace se tehdy chopil můj táta, který nechal včelín převézt k nám do Borů. Kapacitně byl včelín na 7 včelstev, které jsme dle různých metodik a nabytých zkušeností udržovali.

Chci to dělat prostě jinak, lépe...

Jak už to tak bývá, syn mívá s tátou vždy odlišné názory. Navíc táta ani neměl chuť včely dál rozšiřovat. Zato já byl pravý opak, včelaření mě brzy začalo bavit a postupně jsem se prokousal zkušenostmi až na současných 100 včelstev.

Byla spousta trnitých období, protože u včel každá jedna chyba znamená promeškat celý rok. Je zde velká setrvačnost, ale i tak mi až větší počet včelstev ukázal, že každá chyba je k nezaplacení a pokud si člověk těmito chybami neprojde, nikdy se jim do budoucna nedokáže postavit.

Postupně jsem zjistil, že si ve včelách půjdu svojí cestou a že doby desítky let starých metodik jsou už pryč. K tomuto rozhodnutí a uvědomění mě nasměrovala mimo jiné i současnost, kdy se včely povinně léčí rakovinotvornými jedovatými léčivy, aniž by se zjišťoval skutečný zdravotní stav včel. Následkem pak jsou pak rezistentní včely, medy plné antibiotik a podobně.

Změna, která přišla a za kterou děkuji...

Včelařinu se tedy snažím dělat tak, jak chtějí samotné včelky a ne tak, jako je to už desítky let mezi včelaři zažito. Do včel chodím často, abych zavčas podchytil vše, co včelaři, kteří si jdou jen pro med nemají šanci vidět.

Najednou dokonce vidím i věci, které jsem neustálou diktaturou, co a jak mají včely přesně dělat, neviděl. Teď už dokážu v plástu vyčíst například rojovou náladu nebo zdravotní a fyzickou pohodu včelstva.

V tomto včelaření vidím budoucnost, je potřeba se o včely aktivně zajímat a ne je jen mít na zahradě a čekat, až donesou med a pak je "vyrejžovat". Učím se tím přesně jak co u včel přirozeně funguje a fungovalo miliony let před tím, než do včelího systému zasáhl člověk.

Za tímto krokem si stojím ...

Největším problémem je ustát tlak dnešní doby, v níž člověk, který nejde s davem, nechce podporovat byznys s léčivy a chce dělat věci prostě jinak a lépe, musí vynaložit mnoho úsilí k tomu, aby se prosadil.

A přesně takto to mám i já. Místo toho bych raději vynaložil svoje síly do dalšího zkoumání včel a hledání, jak se postavit nemocím, které ve včelách gradují.

Zatím je pro všechny jednodušší svést vše na zemědělské postřiky nebo na Babiše a tlouct se do prsou, jak máme zdravé včely, ale tyto vlivy nám to kazí.

Já touto cestou svádění viny jít nehodlám a věřím, že když vytrvám, tak změna přijde. Ne pro mě, já už přišel na správnou cestu, ale i u dalších včelařů. Jde o to chtít, chtít vidět nový, jiný, lepší směr.